Aktivizační metoda: Pohotová reakce

Pohotová reakce (informace o aktivitě):

- Výzkumná aktivita procvičující týmovou práci a rychlost
- Závod mezi skupinami, vyhrává ta skupina, která se jako první propracuje souborem otázek
Použití
- Hloubka a složitost otázek lze obměňovat
- U přírodních věd je možno přidat například práci s přístrojem nebo stanování např. pH
- Studijní schopnosti: Rychlé čtení, zběžné prohlédnutí textu, pozornost čtení, identifikace klíčových slov, spolupráce
- Aktivita vhodná pro opakování
- Podpora týmové práce, skupina se naučí rozdělení práce
- Pečlivé čtení otázek, formulování přesné odpovědi na otázku, rozlišování mezi důležitým okrajovým materiálem
- Cvičení pomáhá žákům, aby se naučili stavět svá učení na dostupných zdrojích, nikoliv pouze na výkladu učitele
- Vhodná aktivita pro žáky s kinestetickém stylem učení, kteří nedokáží zůstat v klidu déle než 2 minuty
Variace
- Namísto soutěže mezi skupinami, mohou žáci soutěžit s časem
- Nemusí mít soutěžní charakter – skupiny mohou své odpovědi porovnávat
- Otázky mohou být odstupňovány
- Každá skupina nemusí mít stejné otázky, pokud učitel otázky správně poskládá, umožní se přesná diferenciace učení
Postup aktivity ve třídě:
1. Rozdělit žáky do třech skupin. Každá skupina má svojí barvu.
2. Každá skupina bude mÍt vlastní soubor otázek, které budou označeny příslušnou barvou týmu.
3. Rozdejte každé skupině zdrojový materiál, který obsahuje odpovědi na otázky, nejlépe každému žákovi jednu kopii.
4. Jakmile učitel řekne „Start“, první z týmu běží ke katedře pro první otázku, v týmu jí vyřeší a jiný z týmu přináší odpověď učiteli, a pokud je odpověď správná, bere si žák další otázku. Pokud je odpověď špatně nebo není kompletní, pošle žáka zpět ke skupině a ta řeší otázku znovu.
5. S další odpovědí přichází opět jiný žák, tak aby se všichni co nejvíce krát vystřídali.

Otázky

Odpovědi

Přiřazovačka

Tuky článek: (autor: prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., katedra fyziologie PřF UK a FGÚ AV ČR)

Je pravda, že nasycené mastné kyseliny škodí zdraví? Hlavní nasycené mastné kyseliny, které jsou pro člověka zdrojem energie z tuků a které si trochu neprávem získaly špatnou pověst, jsou tři – palmitová, stearová a myristová. Všechny je přijímáme ve formě esterů. To jsou obecně produkty chemické reakce kyselin s alkoholy, v případě tuků s tříuhlíkatým glycerolem. V trávicím traktu se nasycené mastné kyseliny uvolňují z tuků působením enzymů zvaných lipázy. Samy o sobě neškodí, ani nijak zvlášť nezvyšují riziko infarktů. Mohou ale ovlivňovat osud vražedného cholesterolu v krvi. Dnes přibývá vědeckých studií ukazujících, že tuky s nasycenými mastnými kyselinami mají sice určitou příčinnou souvislost s nemocemi srdce a cév, ale některé z nich jsou naopak schopny zvyšovat množství „dobrého“ cholesterolu (HDL), který se z krve odstraňuje v játrech. To je vítaný efekt. Strašení, že všechny nasycené tuky jsou „ucpávači cév“, je dnes už nemístné a bylo poplatné některým nepřesným studiím z minulého století. Autoritativní články Ancela Keyse z roku 1950 a 1970 ovlivnily v tomto smyslu několik generací dietologů a jsou dnes přehodnocovány. Základní problém dnes vidíme především v množství přijímaných tuků s vysokým podílem nasycených mastných kyselin. Češi v tomto ohledu zaujímají přední místo na světovém žebříčku. Jejich průměrný denní příjem nasycených kyselin bývá až 10× větší, než je údajně neškodná maximální dávka kolem 15 gramů. Nasycené tuky jsou přítomny například v tučném mase (a drůbeží kůži), plnotučném mléce, smetaně, sádle, másle, sýrech a zmrzlině. Pokud je to možné, nahraďte tyto potraviny zdravějšími rostlinnými oleji, rybím tukem, ořechy nebo různými semínky. Dejme si pozor i na to, abychom si náhodou neřekli: Nedoporučovaný bůček a grilovaná červená masa (žebírka a podobně) mám rád, ale když k tomu navíc zakousnu kousek ryby se zdravými omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, tak mi ty „horší“ nasycené kyseliny vadit nebudou. Tak to nefunguje a obě dávky tuků se sčítají, přičemž ochranná funkce „rybího tuku“ je téměř eliminována. Navíc – hlavně u mužů – vede nadbytek tuků s nasycenými mastnými kyselinami k zánětlivým procesům v mozku, degeneraci nervových spojů (synapsí) a poklesu poznávacích funkcí, jako je paměť či orientace. Tučná jídla také způsobují, že se prakticky okamžitě začnou „doplňovat“ poloprázdné tukové buňky (adipocyty) v podkoží, břiše, pod bradou, v játrech, kolem pasu i jinde. Když to na vstřebání všech tukových kapiček nestačí, adipocyty se dělí. Stále jich přibývá, aby bylo zásoby kam ukládat. Tukové buňky prorůstají tkáně, svaly, okolí srdce nebo ledvin a – což je vlastně hrozná tragédie – zůstávají s námi po celý život. Žádnými redukčními dietami jejich počet skoro nesnížíme. Stále jsou připraveny ochotně přijmout tuk a jen nerady ho poskytují jako „palivo“ pro náš metabolismus. Tuky se spalují až na posledním místě za glukózou, polysacharidem glykogenem a bílkovinami, které při práci, sportu či hladovění spotřebováváme jako první. Běžíme-li dlouhé tratě, teprve asi za hodinu se začnou odbourávat tuky uvolněné velmi neochotně z tukových buněk. Bílého tuku nás výrazně nezbaví ani odsátí tuku (lipolýza), které neodstraní víc než jedno či dvě kila z problematických partií.